Embajada en REPÚBLICA CHECA

Historický přehled

Poté, co vstoupily v platnost první mezinárodní dohody, které krátce po objevení Ameriky v roce 1492 vymezily Nový svět, tvořily Malvínské ostrovy součást území pod španělskou jurisdikcí. Papežské buly a Smlouva z Tordesillas z roku 1494 jsou prvními nástroji, jež ve shodě s dobovým mezinárodním právem přijímají právo španělské.

Od počátku 16. století a v jeho průběhu pluli po námořních trasách podél jihoamerického pobřeží pouze mořeplavci ve službách Španělska, kteří při hledání mezioceánského průlivu pronikali stále dál jižním směrem. Během tohoto procesu byly v roce 1520 Malvíny objeveny účastníky Magalhaesovy expedice. Od té doby byly evropskými kartografy uváděny pod různými názvy a zůstaly pod faktickou kontrolou španělských úřadů.

Během 17. století byly Malvíny zaznamenány mořeplavci jiných národností, kteří se odvážili na území pod španělskou nadvládou přes hrozbu odvetných akcí a protestů, jež Španělé vznašeli, pokud se o takových expedicích dověděli. Ale celá oblast Jižní Ameriky včetně moří, pobřeží a ostrovů náležela nezpochybnitelně pod španělskou svrchovanost zakotvenou v různých smlouvách podepsaných v tomto období, jako byla např. Americká smlouva mezi Španělskem a Anglií z roku 1670.

Utrechtský mír podepsaný v roce 1713 zajistil integritu španělských držav v Jižní Americe a potvrdil exkluzivitu španělské koruny ohledně mořeplavby v jižním Atlantiku. Anglie akceptovala tyto klauzule jako signatářská země dohod z Utrechtu a pozdějších smluv z 18. století, které je ratifikovaly. Nicméně od poloviny tohoto století začaly být Malvíny předmětem zájmu Velké Británie a Francie aspirujících na kontrolu strategické oblasti naproti Magalhaesovu průlivu.

V roce 1749 se Španělsko dovědělo o britském plánu osídlení Malvínských ostrovů a důrazně protestovalo u vlády Spojeného království, která v důsledku toho upustila od jeho realizace. Později, když v roce 1764 Francie založila přístav Port Louis na ostrově Soledad, Španělsko oponovalo a dosáhlo francouzského uznání španělského práva na souostroví. Francouzská vláda nařídila evakuaci a předání území španělským úřadům. K předání došlo v roce 1767 a od té doby sídlil na Malvínách španělský guvernér podřízený úřadům v Buenos Aires.

Rok po francouzské kolonizaci dorazila na souostroví tajně britská expedice a následně v roce 1766 zbudovali angličtí námořníci pevnost na místě, jež nazvali Port Egmont, na ostrově situovaném západně od Velké Malvíny. Navzdory utajení, ve kterém vláda Spojeného království expedici uskutečnila, se o ní Španělsko dovědělo a důrazně protestovalo s odvoláním na svá práva. Protože neobdrželo přijatelnou odpověď, shledalo osídlení vetřeleckým aktem a v roce 1770 okupanty silou vytlačilo. Touto akcí se ocitlo na prahu války, která byla zažehnána dvoustrannou dohodou podepsanou v roce 1771. Tato dohoda se skládala z Deklarace, jejímž prostřednictvím Španělsko vrátilo Britům Port Egmont, aby zachránilo čest britského panovníka, s výslovnou výhradou své svrchovanosti nad celými Malvínami, a z Uznání Deklarace, ve které Velká Británie přešla španělskou výhradu práv mlčením. Součástí smlouvy byla i ústní dohoda, že se Britové z Port Egmontu později stáhnou, což se stalo v roce 1774. Od té doby španělské úřady se sídlem v Puerto Soledad dále uplatňovaly svou jurisdikci a kontrolu nad celým souostrovím.

V roce 1790 se Velká Británie podpisem smlouvy ze San Lorenzo de El Escorial zavázala neosídlovat západní ani východní pobřeží Jižní Ameriky ani přilehlé ostrovy obsazené již dříve Španělskem, což byl případ Malvín.

Španělští guvernéři, kterých bylo celkem třicet dva, vykonávali správu Malvínských ostrovů nepřetržitě do roku 1811, kdy byla posádka v Puerto Soledad povolána z Montevidea, aby bránila monarchii v souvislosti s nedávno vypuknuvší válkou za nezávislost. První vlastenecké vlády Spojených laplatských provincií zmiňovaly Malvíny v různých administrativních aktech jako součást svého území zděděného po Španělsku jako následnictví států podle zásady uti possidetis juris z roku 1810.

V roce 1820, za složitých podmínek vnitřních bojů, jimž čelil rodící se argentinský stát, se námořní důstojník David Jewett jménem Spojených laplatských provincií zmocnil Malvínských ostrovů. Stalo se tak na veřejném aktu v Puerto Soledad za přítomnosti lovců tuleňů a velrybářů různých národností, mimo jiné Američanů a Britů, kteří připluli na ostrovy za prací. Zpráva o tom, byla zveřejněna v britských a amerických médiích, aniž byla v některé z obou zemí jakkoliv oficiálně komentována. Velká Británie nevznesla na Malvíny žádný nárok ani v procesu uznání argentinského státu, který se završil podpisem Smlouvy o přátelství, obchodu a mořeplavbě roku 1825.

Během dvacátých let 19. století uskutečnily argentinské vlády různé demonstrativní akty své svrchovanosti nad Malvínami, včetně jmenování guvernérů, přijetí zákonů o rybolovu a udělení územních koncesí. Puerto Soledad se rozrůstalo a jeho obyvatelé se živili chovem dobytka, lovem tuleňů a poskytováním služeb lodím, které kotvily v přístavu.

10. června 1829 vydala argentinská vláda dekret o vzniku Politické a vojenské správy Malvín. Po více než půl století trvajícím mlčení, během kterého byla bez odporu přijímána španělská a argentinská správa na Malvínách, protestovalo v listopadu 1829 Spojené království proti zmíněnému dekretu v rámci svého obnoveného strategického zájmu v jižním Atlantiku.

Na konci roku 1831 srovnala válečná loď USA Puerto Soledad se zemí v odvetě za zadržení lodí amerických tuleňářů, kteří byli argentinskými úřady obviněni z porušení zákonů o rybolovu. Argentinská vláda se okamžitě začala domáhat odškodnění ze strany USA a zároveň poslala vojenský škuner, který měl na ostrovech obnovit pořádek narušený vpádem americké lodi.

Po obnovení pořádku v Puerto Soledad dorazila 3. ledna 1833 korveta britského královského námořnictva, která za podpory další nedaleko operující válečné lodi pohrozila použitím nejvyšší síly a požadovala kapitulaci a vydání města. Po vyhnání argentinské správy svěřil velitel britské lodi jednomu z osadníků v Puerto Soledad vlajku a vyplul zpět na svou základnu. V roce 1834 určila britská vláda jednoho námořního důstojníka, aby zůstal na ostrovech, a až v roce 1841 rozhodla jmenováním „guvernéra“o „kolonizaci“ Malvín.

Akt síly z roku 1833 uskutečněný v čase míru, bez předchozího sdělení či prohlášení ze strany vlády spřátelené země byl Argentinskou republikou okamžitě odmítnut a byl proti němu vznesen protest. 16. ledna 1833, poté kdy do Buenos Aires dorazily první zprávy o událostech na Malvínách, požádala argentinská vláda o vysvětlení britského chargé d’affaires, který však o akci lodí své země nebyl informován.

22. ledna předal ministr zahraničních věcí britskému úředníkovi protest, který byl opakovaně vznášen a doplňován argentinským představitelem v Londýně. Argentinské protesty narazily na negativní odpovědi ze strany vlády Spojeného království.

Otázka zůstala nevyřešena, jak přiznal v roce 1849 britský ministr zahraničních věcí. V Argentině byla dále nastolována na různých vládních úrovních a stala se předmětem diskusí v Národním kongresu. V roce 1884, v situaci, kdy protesty zůstavaly bez odpovědi, navrhla Argentina přenést tuto záležitost k mezinárodní arbitráži, což bylo Spojeným královstvím rovněž odmítnuto bez udání důvodů.

Během první poloviny 20. století zavedly následující argentinské vlády praxi podávání protestů Spojenému království a předkládání návrhů a výhrad příslušným mezinárodním orgánům v odpověď na britské jednostranné akty ignorující argentinskou svrchovanost. Kromě toho se v tomto období spor rozšířil i na další ostrovní teritoria v jižním Atlantiku a v Antarktidě, na kterých začaly Argentina, Spojené království a v některých případech i třetí země uskutečňovat různé aktivity. V roce 1908 anektovala Velká Británie zmíněná území (ostrovy Jižní Georgie, Jižní Orkneje, Jižní Shetlandy, Jižní Sandwichovy ostrovy a také antarktické území nazvané Brity Grahamova země) jako „závislá území kolonie“ Malvínské ostrovy. Argentina zahrnovala při různých příležitostech do svých protestů i tato území. Poté, co v roce 1960 vstoupila v platnost Antarktická smlouva, byl spor o svrchovanost nad Jižními Orknejemi, Jižními Shetlandami a příslušnou částí antarktického území ošetřen v článku 4 smlouvy. Ostatní teritoria, neboli Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, zůstávají až do současnosti společně s Malvínami geografickým územím, které je předmětem sporu o svrchovanost se Spojeným královstvím známeho jako „Otázka Malvínských ostrovů“.

Období 1945 – 1965

Tzv. „Otázka Malvínských ostrovů“, chápaná jako spor o svrchovanost mezi Argentinou a Spojeným královstvím o Malvíny, Jižní Georgii, Jižní Sandwichovy ostrovy a přilehlý mořský prostor, byla řešena Organizací spojených národů nejen od zahájení její činnosti, nýbrž objevila se již během procesu formování OSN, když se po skončení druhé světové války konala v San Francisku konference o ustavení mezinárodní organizace.

V květnu 1945 v průběhu debaty o funkcích Valného shromáždění vznikající OSN, jednal Výbor 4 Komise II o otázce nesamosprávných teritorií a systému svěřeneckých území, kterému by podléhaly. Aby se zabránilo jejich začlenění teritorií, na něž Argentina vznášela nárok a jichž se týkaly spory o svrchovanost, zformulovala národní delegace právní výhradu zahrnutou do zprávy zpravodaje, v níž se uvádělo, že Argentinská republika by v žádném případě neakceptovala uplatnění tohoto systému na teritoria náležející Argentině, ať už jsou tato teritoria předmětem požadavků nebo sporů, nebo jsou v držení jiných států.

V následujícím roce, během 1. zasedání Valného shromáždění OSN, předložily příslušné velmoci seznam nesamosprávných teritorií, která byla zahrnuta v rámci kapitoly XI Charty OSN, jež stanoví ve svém článku 73, písmeno e), povinnost odpovědných členských států zasílat generálnímu tajemníkovi informace o nich referující. Spojené království zapsalo Malvínské ostrovy na seznam, na jehož základě Valné shromáždění připravilo Rezoluci 66 (I), schválenou 14. prosince 1946. Po uvedení Malvínských ostrovů v této rezoluci vystoupila argentinská delegace s novou výhradou svých práv svrchovanosti, přičemž tento postup se napříště opakoval pokaždé, když Čtvrtá komise Valného shromáždění přikročila k analýze informaci Spojeného království o tomto teritoriu.

Když se o tématu jednalo na 2. zasedání Valného shromáždění OSN, argentinská delegace opakovala své výhrady s konstatováním, že informacemi předanými vládou Spojeného království ohledně Malvínských ostrovů na základě článku 73 nejsou oslabena ani dotčena práva Argentinské republiky na uvedené ostrovy, a že Argentina rovněž neuznává skutky, jichž by se kterákoliv jiná mocnost mohla dopustit na Jižní Georgii a Jižních Sandwichových ostrovech, stejně jako na ostatních antarktických ostrovech a na kontinentálním polárním území situovaném uvnitř Argentinského antarktického sektoru.

V roce 1955 Argentinská republika znovu potvrdila svá práva a odmítla tvrzení Spojeného království, které deklarovalo svou připravenost akceptovat jurisdikci Mezinárodního soudního dvora ve vztahu k jím denominovaným „závislým územím Malvínských ostrovů“. V odpovědi na prohlášení britského delegáta na jednání Čtvrté komise ohledně akceptování jurisdikce Mezinárodního soudního dvora Spojeným královstvím uvedla argentinská delegace, že neexistuje takový vztah závislosti, a zdůraznila, že ani v případě jeho existence by nemohl být uplatňován Spojeným královstvím, protože Malvíny jsou argentinské.

14. prosince 1960 schválilo Valné shromáždění OSN Rezoluci 1514 (XV) neboli Deklaraci o poskytnutí nezávislosti koloniálním územím a národům, která nastolovala „nutnost rychle a bezpodmínečně skoncovat s kolonialismem ve všech jeho formách a projevech“ a posvětila dva základní principy, jimiž se měl řídit proces dekolonizace: sebeurčení a územní celistvost. Tato rezoluce uvádí ve svém šestém odstavci, že „každý pokus o úplné nebo částečné rozbití národní jednoty a územní celistvosti státu je neslučitelný s cíly a zásadami Charty Spojených národů“. Toto omezení principu sebeurčení znamená, že respektování územní celistvosti států má před principem sebeurčení přednost.

Tuto etapu vývoje Otázky Malvín v OSN započatou v roce 1945 a trvající až do poloviny šedesátých let trvale charakterizovalo potvrzování argentinských práv a vznášení výhrad. Zahrnutím otázky do procesu dekolonizace začala nová etapa. V březnu 1964 připravil Sekretariát pracovní dokument obsahující informace o územích, na která by se dala aplikovat Rezoluce 1514 (XV), a předložil jej Zvláštnímu výboru pro dekolonizaci. Proti začlenění Malvínských ostrovů do výše zmíněného dokumentu argumentovala argentinská mise před Spojenými národy zmínkou o opomenutí historických dat a právních aspektů, jež „osvětlují práva Argentinské republiky“, a požádala o možnost vystoupit při příležitostí projednávávní situace ostrovů v debatě Podvýboru III zabývajícího se malými územími.

Navzdory nesouhlasu Británie dosáhla Argentina účasti v debatě Podvýboru III Zvláštního výboru. V září 1964 přednesl argentinský delegát José María Ruda projev, v němž vyložil historické a právní základy požadavků argentinské svrchovanosti nad ostrovy.

„Rudova obhajoba“ byla historickým milníkem ve vývoji sporu o svrchovanost nad Malvínami, Jižní Georgií a Jižními Sandwichovými ostrovy, protože byla první komplexní prezentací této otázky před Spojenými národy, které vzaly na vědomí její existenci a doporučily vládám Argentiny a Spojeného království zahájit dvoustranná jednání s cílem dosáhnout mírového řešení.

Na základě doporučení Podvýboru III a Zvláštního výboru tak Valné shromáždění OSN schválilo 16. prosince 1965 Rezoluci 2065 (XX), v níž se uvádí:

„Vzhledem k existenci sporu mezi vládami Argentiny a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ve věci svrchovanosti nad zmíněnými ostrovy, vyzývá vlády Argentiny a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby neprodleně pokračovaly v jednáních doporučených Zvláštním výborem [...] s cílem nalezení mírového řešení problému, s náležitým zřetelem k ustanovením a cílům Charty OSN a Rezoluce 1514 (XV) Valného shromáždění OSN a rovněž zájmům obyvatel Malvínských ostrovů“.

Tato výzva Organizace spojených národů Argentině a Spojenému království vést jednání o svrchovanosti se zřetelem k zájmům obyvatelstva Malvínských ostrovů byla následně obnovena v dalších rezolucích Valného shromáždění a Zvláštního výboru, jak uvidíme dále. Mezinárodní společenství tak po uznání existence sporu o svrchovanost spojeného s Otázkou Malvínských ostrovů, definování jeho bilaterálního charakteru mezi Argentinou a Spojeným královstvím a stanovení, že musí být vyřešen cestou mírového jednání mezi stranami, výslovným poukazem na zájmy, nikoliv na přání obyvatel ostrovů, vyloučilo uplatnění principu sebeurčení.

To proto, že zvláštnost Otázky Malvínských ostrovů spočívá v tom, že Spojené království ostrovy násilně okupovalo v roce 1833, vyhnalo odtud usazené obyvatelstvo a nepovolilo jeho návrat, čímž porušilo územní celistvost Argentiny. Tím je vyloučena možnost uplatnění principu sebeurčení, neboť jeho výkon obyvatelstvem ostrovů by měl za následek „porušení národní jednoty a územní celistvosti“ Argentiny.

Období 1966 – 1982

V rámci procesu dekolonizace Spojených národů a po přijetí Rezoluce Valného shromáždění 2065 (XX) začal proces bilaterálního vyjednávání, který trval až do roku 1982. Během tohoto období oba státy analyzovaly různé návrhy řešení sporu, aniž by se jim podařilo dospět k dohodě.

Po argentinské akci iniciované v roce 1964 v OSN vyzvala argentinská vláda v souladu s doporučením mezinárodního společenství oficiálně vládu Spojeného království k zahájení rozhovorů o řešení sporu o svrchovanost. Britská vláda změnila pozici a poprvé souhlasila s dvoustranným jednáním. První podnět k němu dalo setkaní ministrů zahraničních věcí obou zemí v Buenos Aires počátkem roku 1966. Návštěva Michaela Stewarta v lednu 1966 byla vůbec první návštěvou britského ministra zahraničních věcí v Argentině a fakticky umožnila navázání prvního kontaktu na ministerské úrovni v Otázce Malvínských ostrovů, která byla součástí programu jednání s ministrem Zavalou Ortizem s cílem zahájit vyjednávání.

Výsledkem těchto rozhovorů byla dohoda obou ministrů na bezodkladném pokračování jednání doporučených v uvedené rezoluci a to diplomatickou cestou nebo takovými prostředky, na nichž se strany dohodnou s cílem nalézt mírové řešení problému a zabránit tomu, aby otázka poškodila vynikající vztahy spojující Argentinu a Spojené království. Oba ministři se dohodli informovat o tomto rozhodnutí generálního tajemníka OSN.

První kolo jednání se konalo v červenci 1966 v Londýně a bylo hodnoceno Argentinským ministerstvem zahraničních věcí velmi pozitivně, jelikož britská delegace neponechala žádný prostor pochybnostem ohledně ochoty Spojeného království jednat bez kladení předběžných podmínek. Bylo to poprvé od roku 1833, co Velká Británie zasedla k jednacímu stolu a prokázala ochotu k řešení problému. Od této počáteční etapy jednacího procesu požadovala Argentina obnovení svrchovanosti nad spornými teritorii při současném respektování zájmů a způsobu života ostrovních obyvatel v souladu s mandátem Rezoluce 2065 (XX).

Druhé kolo jednání se uskutečnilo rovněž v Londýně od listopadu do prosince téhož roku a při té příležitosti navrhla britská strana pokračovat ve zlepšování spojení mezi ostrovy a argentinským kontinentálním územím v očekávání budoucí dohody ohledně svrchovanosti. Vůbec poprvé Spojené království manifestovalo připravenost schválit „postoupení svrchovanosti“.

V průběhu roku 1967 vstoupila jednání do etapy nepřetržitých neoficiálních rozhovorů, které umožňovaly udržovat rytmus vyjednávacího bez omezení formálními koly. V této etapě se objevily první návrhy dohody o řešení sporu, které se dotýkaly témat svrchovanosti a spojení. V září téhož roku se ministři zahraničních věcí obou zemí setkali k jednání v New Yorku při příležitosti účasti na plenárním zasedání Valného shromáždění OSN. Tato praxe se opakovala při různých příležitostech i během následujících let. Při těchto rozhovorech diplomaté obou zemí dospěli k vypracování dokumentu, který by reflektoval stupeň dosažené dohody. Na návrh britské strany byla pro tento dokument zvolena forma memoranda o porozumění, jehož text byl schválen oběma vyjednávacími týmy v srpnu 1968, aby byl později předložen ke konečnému schválení vládám obou zemí.

Hlavní body Memoranda o porozumění uváděly, že „společným cílem je přátelskou formou definitivně vyřešit spor o svrchovanost při náležitém zohlednění zájmů ostrovního obyvatelstva“, a že obě vlády „hodlají v krátké době dosáhnout pokroku v realizaci praktických opatřeních na podporu svobodného spojení a pohybu mezi kontinentálním územím a ostrovy“.

Argentinská vláda ratifikovala text schválený u jednacího stolu, oznámila Spojenému království, že je připravena jej podepsat a čekala na rozhodnutí britské vlády ohledně přistoupení k podpisu. Členové britské vlády zodpovědní za tuto záležitost dojednaný text rovněž schválili. V té chvíli, kdy panovalo jisté očekávání ohledně podpisu Memoranda o porozumění, pronikly informace o jednáních do britského tisku a jejich vliv na vnitřní politiku způsobil, že kabinet konečné rozhodnutí odložil. V parlamentu a v britských médiích tak vznikla vůči dohodě opozice, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že Spojené království koncem roku 1968 od návrhu odstoupilo.

To mělo za následek, že počínaje rokem 1969 byla jednání o svrchovanosti přerušena. Hledal se tedy nový přístup zaměřený na dosažení shody o praktických opatřeních v oblasti komunikačních prostředků a zároveň byly vzneseny oboustranné výhrady ohledně příslušných pozic ve věci svrchovanosti. Tyto „zvláštní rozhovory“ byly vedeny v roce 1970 a jejich konkrétním výsledkem byla Společná deklarace o spojení mezi Malvínskými ostrovy a argentinským kontinentálním územím z 1. července 1971 dohodnutá v Buenos Aires cestou vzájemné výměny nót, v nichž zůstala zachována pozice každé ze stran ve věci svrchovanosti.

Společná deklarace z roku 1971 obsahovala soubor praktických opatření, které od daného momentu obě vlády začaly zavádět pro usnadnění pohybu osob a zboží v obou směrech mezi argentinskou pevninou a Malvínskými ostrovy za účelem podpory navazování kulturních, společenských a ekonomických vztahů. Dosažení dohod bylo oznámeno generálnímu tajemníkovi OSN s poukazem na to, že opatření přijatá oběma vládami přihlížejí ve shodě s Rezolucí 2065 (XX) k zájmům obyvatel Malvínských ostrovů a kladou si za cíl přispět k úsilí o dosažení definitivního a přátelského řešení otázky svrchovanosti, které obě strany nadále vyvíjejí. Tyto dohody představují jednu etapu procesu konečného řešení sporu.

Pro uvedení opatření schválených v roce 1971 do praxe se vedly pravidelné konzultace v rámci Zvláštní konzultativní komise ustavené v Buenos Aires v době, kdy oddíl argentinských vzdušných sil dokončil výstavbu provizorního letiště v blízkosti hlavního města Malvínských ostrovů a společnost Líneas Aéreas del Estado provozovala leteckou dopravu mezi ostrovy a argentinskou pevninou. Souběžně s otevřením letiště vybudovaného Argentinou v listopadu 1972 se na Malvínách uskutečnilo další kolo zvláštních rozhovorů, v němž se mimo jiné probírala témata jako udělování stipendií ostrovanům za účelem studia na kontinentu, vyslání vyučujících španělského jazyka na ostrovy, zavedení poštovního, telegrafického a telefonního spojení, cestovní ruch, dotované návštěvy a kulturní výměna, navýšení obchodní výměny a bankovní systém.

Argentinská republika vyvinula velké úsilí pro usnadnění kontaktů s Malvínami, což bylo oceněno Spojeným královstvím a využíváno obyvateli ostrovů za účelem prolomení izolace, ve které se nacházeli. Nicméně intenzívní práce na zavedení spojení neodvedla pozornost argentinské vlády od hlavního cíle jednání, neboli obnovy výkonu svrchovanosti. Tak to potvrdila a opakovala v průběhu zvláštních rozhovorů a po dosažení pokroku na konci roku 1972 trvala na tom, aby další kolo zahrnovalo otázku svrchovanosti. K tomuto požadavku zaujala britská vláda vyhýbavý postoj, který přetrval i během setkání v roce 1973.

V odpověď na tento negativní britský postoj podnikla Argentinská republika intenzivní diplomatické kroky na mnohostranném mezinárodním fóru, které v prosinci 1973 vedly ke schválení Rezoluce 3160 (XXVIII) Valného shromáždění OSN významnou většinou hlasů, přičemž nebyly hlasy proti. V dokumentu bylo oceněno „trvalé úsilí argentinské vlády“ a vyjádřena „nutnost urychlení jednání mezi oběma vládami, k nimž vyzývá Rezoluce 2065 (XX) [...] za účelem dosažení mírového řešení existujícího sporu o svrchovanosti“ nad Malvínskými ostrovy.

Na základě pevného postoje argentinské strany a stanoviska většiny mezinárodního společenství podnikly obě vlády v následujících letech několik pokusů o obnovu jednání. To byl případ britského návrhu z června 1974 směřujícího k ustavení anglo-argentinského kondominia na Malvínských ostrovech jako kroku předcházejícímu konečnému řešení sporu o svrchovanost. Argentinská vláda přijala tuto myšlenku se zájmem a následně předložila návrh společné správy, který převzal základní prvky britské iniciativy a doplnil ji o další, jež v původním projektu chyběly. Ačkoliv se zpočátku předpokládalo, že vzájemná provázanost obou návrhů bude dostačující pro pokračování jednání, nakonec se tak nestalo.

I přesto se argentinská vláda snažila dodržovat své závazky vyplývající ze zvláštních rozhovorů a dohod. V tomto rámci byly v září 1974 uzavřeny vzájemnou výměnou nót dvě projednávané dohody: jedna o zásobování a komercializaci produktů společnosti YPF (Yacimientos Petrolíferos Fiscales, ropná společnost ve vlastnictví státu) na Malvínách a další o opatřeních pro usnadnění obchodu a dopravy zboží mezi Malvínskými ostrovy a argentinským kontinentálním územím, obě s výhradami vzájemných pozic ve věci svrchovanosti.

Souběžně se Argentinská republika pokoušela přesvědčit Spojené království, aby přistoupilo k jednání za účelem nalezení definitivního řešení sporu o svrchovanost. Možností, která se naskytla v průběhu roku 1975, bylo kondominium nebo společná správa. Přestože kolovala v britských oficiálních kruzích a byla se zájmem nahlížena argentinskou vládou, u jednacího stolu neuspěla.

V roce 1976 bilaterální vztahy vyhrotily v důsledku jednostranných britských kroků ve sporné oblasti. Koncem roku přijalo Valné shromáždění OSN významnou většinou hlasů, při jediném hlasu Velké Británie proti přijetí, Rezoluci 31/49 (XXXI), která opětovně ocenila „soustavné úsilí“ argentinské strany o „usnadnění procesu dekolonizace a podporu růstu blahobytu obyvatelstva ostrovů“, a žádala obě vlády, „aby urychlily jednání týkající se sporu o svrchovanost v souladu s ustanoveními rezolucí 2065 (XX) a 3160 (XXVIII)“. Zároveň naléhala na obě strany, „aby se zdržely přijetí rozhodnutí zahrnujících jednostranné změny v situaci, kdy ostrovy procházejí procesem doporučeným ve zmíněných rezolucích“.

Za účelem obnovy dialogu se uskutečnily neoficiální předběžné schůzky, během nichž Spojené království navrhlo dvě paralelní linie jednání: jednu o hospodářské spolupráci a druhou o „předpokládaném budoucím ústavním vztahu mezi Malvínskými ostrovy a Argentinou“, do jehož rámce bylo možno zahrnout téma svrchovanosti. Na tomto základě byl v dubnu 1977 stanoven referenční rámec budoucích oficiálních kol jednání. Společné prohlášení přijaté při té příležitosti uvádělo, že budou zaměřena na „budoucí politické vztahy včetně svrchovanosti, pokud jde o Malvínské ostrovy, Jižní Georgii a Jižním Sandwichovy ostrovy, a hospodářskou spolupráci a to zvláště ve vztahu ke zmíněným územím a obecně se zřetelem na oblast jihozápadního Atlantiku“.

Argentina se zúčastnila následujících kol s konkrétními návrhy, jako např. aktualizace schématu společné správy, seznam doporučení k jednání o zárukách, které byla národní vláda připravena poskytnout ostrovanům, a návrh na schválení režimu, jenž by Argentincům umožňoval nabývat na ostrovech majetek. Všechny návrhy narazily na překážky kladené britskou stranou, která projevila zájem pouze o jednání o dohodě o spolupráci umožňující těžbu přírodních zdrojů ve sporné oblasti. Byly ustaveny dvě pracovní skupiny: jedna k otázce svrchovanosti a druhá k otázce spolupráce, ale jediná debata, která koncem roku 1978 jevila zdání pokroku, se týkala vědecké spolupráce. Nicméně ani návrh dohody v této oblasti nemohl být schválen.

V roce 1980 navrhla britská strana změnu přístupu, která spočívala ve vedení tajných předběžných rozhovorů na základě „postoupení“ svrchovanosti nad Malvínskými ostrovy Argentině při jejich současném dlouhodobém pronájmu Spojenému království. Tyto rozhovory probíhaly během zmíněného roku a argentinská vláda projevila zájem pokračovat zejména v debatě o délce trvání pronájmu. Nicméně jednání nepokročila. Neoficiální kontakty sloužily pouze k udržování dialogu ve snaze dohodnout referenční rámec pro další kolo, které se nakonec vůbec neuskutečnilo.

Na počátku roku 1982 navrhla argentinská vláda nový směr založený na vytvoření stálé jednací komise, jež by se scházela každý měsíc v roce s cílem vyřešení sporu o svrchovanost. V únoru téhož roku se v New Yorku konalo setkání, na němž měl být tento návrh projednán. Ačkoliv se ve společném prohlášení znovu potvrdila vůle obou stran nalézt cestou jednání řešení sporu o svrchovanost, Spojené království na argentinský návrh neodpovědělo. Vzhledem k rozporuplným signálům ze strany britské vlády se argentinská vláda rozhodla vydat na počátku března komuniké, v němž zveřejnila charakter jednání, a vyzvala Spojené království k přijetí posledního argentinského návrhu. Za této situace došlo k událostem, jež vedly k ozbrojenému konfliktu, aniž byla obnovena dvoustranná jednání o svrchovanosti, a tato situace trvá dodnes kvůli negativnímu postoji britské strany.

Období 1982 – 1989

Konflikt z roku 1982 nezměnil podstatu sporu o svrchovanost mezi Argentinou a Spojeným královstvím o Malvínské ostrovy, Jižní Georgii, Jižní Sandwichovy ostrovy a přilehlé mořské prostory, který zůstal nevyřešen. V průběhu zasedání Valného shromáždění OSN zahájeného v září 1982 byla schválena Rezoluce 37/9, která s odkazem na Rezoluce 2065 (XX) a 3160 (XXVIII) žádala Argentinu a Spojené království, aby obnovily jednání za účelem nalezení v nejkratší možné době mírového řešení ve věci sporu o svrchovanost, a opětovně potvrdila nezbytnost toho, aby obě vlády měly na zřeteli zájmy obyvatel Malvínských ostrovů. Tato rezoluce obdržela při hlasování 90 hlasů pro, 52 zemí se zdrželo a 12 se vyslovilo proti (včetně Velké Británie).

Počínaje touto rezolucí a po obnově demokracie v roce 1983 se Argentinská republika znovu vrátila k mírovému požadavku ohledně svrchovanosti a opakovaně dávala najevo svou připravenost k obnovení jednání v souladu s mandátem OSN, který byl formulován v podobném duchu. Téhož roku přijalo Valné shromáždění Rezoluci 38/12, v níž zopakovalo ustanovení Rezoluce 37/9, a vyjádřilo politování nad nedostatečným pokrokem v jejím naplňování s poukazem na zájem mezinárodního společenství na tom, aby Argentina a Spojené království obnovily jednání.

V roce 1984 schválilo Valné shromáždění OSN Rezoluci 39/6, v níž připomnělo předchozí rezoluce vztahující se k Otázce Malvínských ostrovů a poznamenalo „se znepokojením, že bez ohledu na dobu, jež uplynula od přijetí Rezoluce 2065 (XX), nebyl dlouhotrvající spor dosud vyřešen“. V roce 1985 Valné shromáždění v Rezoluci 40/21 znovu vyzvalo obě strany, aby přetrvávající spor vyřešily cestou jednání, přičemž odmítlo dva pozměňující návrhy, jejichž prostřednictvím se Spojené království pokoušelo vložit do preambule a do textové části princip sebeurčení. Tím byla potvrzena jeho neaplikovatelnost na Malvínskou otázku. Tato rezoluce byla schválena významnou většinou 107 hlasů, 41 zemí se zdrželo a pouze čtyři (včetně Velké Británie) se vyslovily proti. V následujících letech schválilo Valné shromáždění podobné rezoluce: 41/40 v roce 1986, 42/19 v roce 1987 a 43/25 v roce 1988.

Poté přijímal Zvláštní výbor pro dekolonizaci s následným schválením Valného shromáždění každý rok až do současnosti rezoluce o Otázce Malvínských ostrovů, ve kterých se opakuje výzva oběma stranám k obnovení jednání za účelem nalezení mírového řešení sporu o svrchovanost.

Přes tento jednotný postoj mezinárodního společenství obsažený v rezolucích Valného shromáždění a Zvláštního výboru schválených v období následujícím po konfliktu, odmítá Spojené království nadále obnovit s Argentinskou republikou jednání o svrchovanosti přerušená v únoru 1982. Zatímco před konfliktem bylo téma na jednacím stole, v první chvíli po střetu zaujala britská strana postoj, že spor o svrchovanost byl ukončen. Později se britská pozice změnila a v současnosti ignoruje bilaterální charakter sporu o svrchovanost a dovolává se sebeurčení neaplikovatelného na tento případ a opakovaně odmítaného OSN v této otázce, odmítá jednat o řešení sporu, ponechává je na rozhodnutí svých občanů na ostrovech.

Zájmy obyvatel a nikoliv jejich přání musí být brány v úvahu, jak je uvedeno v různých dokumentech OSN vztahujících se k Otázce Malvínských ostrovů. Je to tak proto, že OSN pochopila, že obyvatelstvo přesazené koloniální mocností, jakým je současná populace na Malvínách, není lidem s právem na svobodné sebeurčení, neboť se neliší od lidu mateřské země. Britský charakter této populace byl Spojeným královstvím uznán, a od roku 1983 mají ostrované podle Zákona o britském občanství platného od počátku téhož roku statut britských občanů. Pokud by se v případě Malvínských ostrovů připustilo sebeurčení současných obyvatel, jejichž charakter i občanství jsou britské, připouštělo by se zároveň, aby skupina osob koloniální mocnosti rozhodovala o osudu území nárokovaného jiným státem, o které jej tato velmoc před téměř dvěma sty lety násilným aktem připravila.

Období 1989 – do současnosti

Ke znovunavázání konzulárních vztahů došlo přijetím Společného prohlášení z 19. října 1989 a k obnovení diplomatických styků přijetím Společného prohlášení z 15. února 1990.
Obnově dvoustranných vztahů mezi Argentinskou republikou a Spojeným královstvím zahájené v roce 1989 předcházelo dorozumění o podmínkách, které budou obě země uplatňovat při posuzovvání sporu o svrchovanost nad Malvínskými ostrovy, Jižní Georgií, Jižními Sandwichovými ostrovy a přilehlým mořským prostorem.

Za tím účelem byla na základě Společných prohlášení z Madridu z let 1989 a 1990 dohodnuta výhrada či záruka svrchovanosti nad Malvínskými ostrovy, Jižní Georgií, Jižními Sandwichovými ostrovy a přilehlým mořským prostorem, která stranám umožnila přijmout prozatímní dohody vyjádřené v následných společných prohlášeních a výměnou nót o praktických otázkách vztahujících se k jižnímu Atlantiku s výhradou příslušných pozic s ohledem na práva svrchovanosti nad zmíněným územím. Tato klauzule se od roku 1989 aplikovala na všechna dvoustranná jednání o praktických aspektech Malvínské otázky, stejně jako na deklarace a akty obou stran nebo třetích zemí přijaté v důsledku dohod dosažených na jednáních. Použití zmíněné formulace znamená, že obě strany uznávají existenci sporu o svrchovanost ve věci Otázky Malvínských ostrovů. Zároveň si prozatímní dohody týkající se praktických aspektů sporu rovněž kladou za cíl přispět k vytvoření příznivých podmínek k obnovení jednání o svrchovanosti.

Nicméně ústřední téma sporu, otázka svrchovanosti, nemohlo být doposud nastoleno kvůli odmítavému postoji Spojeného království k jeho zařazení na pořad jednání a to i přes četná vyjádření mezinárodního společenství ve prospěch definitivního řešení.

Národní ústava obsahuje od reformy z roku 1994 První přechodné ustanovení, jež praví: „Argentina potvrzuje své zákonné a nezadatelné právo na svrchovanost nad Malvínskými ostrovy, Jižní Georgií, Jižními Sandwichovými ostrovy a příslušným mořským a ostrovním prostorem, neboť se jedná o součást jejího státního území. Znovunabytí zmíněných území a výkon plné svrchovanosti při respektování způsobu života jejich obyvatel a v souladu s principy mezinárodního práva představují trvalý a nezrušitelný cíl argentinského lidu.“

Státní politika argentinské vlády ve věci Otázky Malvínských ostrovů klade důraz na hledání cest k obnovení jednání o svrchovanosti, naplnění prozatímních nadále platných dohod se Spojeným královstvím zaměřených na praktické aspekty jižního Atlantiku, přičemž projevuje ochotu uzavřít další dohody, které budou v argentinském zájmu a přispějí k vytvoření podmínek pro obnovení jednání o svrchovanosti.

V tomto směru opakuje na jednáních mezinárodních organizací, dalších regionálních a biregionálních fórech a před mezinárodním společenstvím obecně výzvu Spojenému království, aby přehodnotilo svou nechuť ke splnění opakujících se mezinárodních výzev k obnovení jednání o svrchovanosti v souladu s rezolucemi a deklaracemi OSN a Organizace amerických států, stejně jako trvalou připravenost Argentiny k takovému jednání. Argentinská vláda zároveň opětovně potvrzuje respektování způsobu života ostrovanů garantovaného ve své ústavě a závazek brát zřetel na jejich zájmy v souladu s rezolucemi OSN.

Rozsah podpory ze strany mezinárodního společenství ohledně zákonného argentinského práva ve sporu o svrchovanost nad Malvínskými ostrovy, Jižní Georgií, Jižními Sandwichovými ostrovy a příslušným mořským a ostrovním prostorem přesahuje latinskoamerický region. Argentinská republika získala podporu na polích bilaterálních, regionálních, meziregionálních a globálních: Zvláštní výbor pro dekolonizaci (C24), Organizace amerických států, Organizace latinskoamerických a karibských států (CELAC), Iberoamerický summit, Jihoamerický summit-Afrika, Jihoamerický summit-Arabské země, Skupina 77 a Čína, Latinskoamerická organizace pro energetiku (OLADE), MERCOSUR, UNASUR, Latinskoamerické integrační sdružení (ALADI), Středoamerický integrační systém (SICA), jakož i dvoustranná prohlášení v rámci oficiálních návštěv.

Argentina získala také podporu svého postoje v oblasti akademické, poslanecké a kulturní. Na meziparlamentní úrovni navíc byly v dané věci přijaty deklarace Skupinou Latinské Ameriky a Karibiku Meziparlamentní unie (IPU), Středoamerickým parlamentem (PARLACEN) a Parlamentem MERCOSUR (PARLASUR).

Na regionálních a multilaterálních fórech Argentina prohlásila, že Spojené království neustále ignoruje mezinárodní mandát, který žádá obě strany k obnovení jednání s cílem vyřešit spor o svrchovanost; a nadále vyvíjí jednostranné činnosti ve sporné oblasti, včetně průzkumu a využívání obnovitelných a neobnovitelných přírodních zdrojů a provádění vojenských cvičení, i odpálení raket z Malvínských ostrovů.

V reakci na britské jednostranné chování zahájila Argentina v roce 2012 místní soudní řízení a zahraniční kampaň s cílem chránit přírodní zdroje spadající pod její svrchovanost a jurisdikci, a stejně tak odmítnout nezákonný průzkum a těžbu uhlovodíků na Argentinském  kontinentálním šelfu.

Co se týče rybolovu, zákon č. 24.922 o Rybářském federálním režimu stanovuje, že nebudou poskytnuté rybářské kvóty rybářským plavidlům, jejichž vlastníci buď provádějí rybolovné činnosti ve vodách spadajících pod jurisdikci Argentiny bez příslušného povolení anebo jsou majetkově spojovaní s takovýmito subjekty. Národní přítomnost na argentinských mořských územích byla posílena za účelem chránit rybářské zdroje, včetně těch nacházejících se v oblasti přilehlé k Argentinské hospodářské zóně, monitorovat cizí plavidla v oblasti přilehlé k Výlučné ekonomické zóně a zahájit správní řízení proti nelegálně působícím společnostem.

V oblasti životního prostředí Argentina vytvořila Chráněnou mořskou oblast (Área Marina Protegida - AMP) "Namuncurá – podmořský práh Burdwood" pod pravomocí Úřadu šéfa kabinetu ministrů, a zřídila "Národní systém chráněných mořských oblastí" (Sistema Nacional de Áreas Marinas Protegidas).

V oblasti vědeckého výzkumu, v dubnu 2014 byla představena tzv. “Iniciativa modré pampy” (Iniciativa Pampa Azul), státní politika založená na koordinovaném úsilí příslušných státních orgánů, která umožní dosáhnout účinnější přítomnosti a hlubší znalosti ekosystémů jižního Atlantiku za účelem efektivně spravovat přírodní zdroje a zachovat bohatou rozmanitost argentinského mořského území.

Pro více informací navštivte stránky Ministerstva zahraničních věci Argentiny. Informace jsou v anglickém jazyce: http://cancilleria.gov.ar/es/question-malvinas-islands-0